1. Here I am...
Blížil se konec prázdnin, Sindino už tak velké břicho se neustále zvětšovalo a moje naděje, že budu u porodu a u prvních krůčků hříbátka, se každou minutou vytrácely. V den odjezdu,19. srpna 2006, jsem pomalu skládala věci do tašky a v duchu spílala Sindě, že mi to udělala naschvál protože věděla, jak se na mimčo těším. Naschvál mi to neudělala, spíš to brala jako přípravu do života a naučila mě respektovat pravidlo, že trpělivost přináší růže...a hříbata :o) Kolem 1 hodiny ranní se bez problému sama ohřebila a o prcka se velice dobře postarala.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme vyrazily místovat a krom bobků jsme v jednom z boxů našly hříbě :o) Sinda ale prcka schovala za sebe a ty čtyři tenké špejle vyčuhující pod jejím břichem jsme přehlédly, takže malého prozradila spíš placenta.
Sedla jsem si u dveří boxu a čekala. Nevím, jestli to byla zvědavost nebo nezkrotnost dlouhých nejistých nohou, co hříbátku nedala stát...tak či tak se za chvíli rozklopýtalo na okružní jízdu kolem mámy (s malým občerstvením) a za chvíli se vynořil černý čumák. Ještě pár krůčků a zpod Sindiného ocasu na mě koukají dvě černá očka a obrovitánské uši...
Neubránila jsem se úsměvu nad důmyslným maskováním toho tvorečka, ale dál jsem seděla a jen pomalu natáhla hřbet ruky k němu. Chvíli trvalo než nabral dostatek jistoty a sil k dalším krokům směrem ke mně, ale dočkala jsem se. Zastavil kousíček předemnou, svedl krátký boj se svýma neposednýma nohama, natáhl ke mně tenoučký krček a jemně se dotkl mé ruky čumákem. Patrně to byla ohromující zkušenost protože zakolísal, hlavu rychle stáhl zpět a dokonce zvládl i dva kroky zacouvat. Dál jsem bez hnutí seděla a tiše zápasila s dojetím nad krásou a křehkostí toho koňského miminka. On sváděl boj se svým strachem. Narozdíl odemě vyhrál a poctil mě dalším dotykem... Pak usoudil, že pro dnešek stačilo a zmizel za mámou.
Chvíli jsem ještě seděla...nebylo možné jen tak se zvednout a jít pryč...jakoby mi ten malý uličník učaroval... A mám za to, že to opravdu udělal.
Ze stáje jsme odešly, aby měla novopečená maminka klid. Až po chvíli mě napadlo se zeptat jestli je to vlatsně hřebeček nebo kobylka a jak se bude jmenovat. Byl to kluk a jméno jsme se rozhodly vymyslet, až se trochu projeví a zjsitíme, co by na něj tak šlo :-) Prozatím jsme měly Oskara, Sindu a Malého...
