Artur & Lucy :o)

    Částečně asi  za vzestup prevalence sarkoidů, v mých očích, v koňské populaci vděčím svému zvětšujícímu se povědomí o této nemoci díky Árčímu. Říká se, že pokud člověk chce bojovat proti nějaké nemoci, měl by o ní vědet co nejvíce a proto se snažím. A chci se podělit s dalšími lidmi o své znalosti a zkušenosti. Bohužel pro naše koně, zjišťuji, že povědomí o tomto problému je mezi majiteli a někdy i veterináři docela malé. Respektive o něm vědí, ale nepovažují ho za něco hodné léčby. Ano, není to nic akutního - koho zajímá "hloupá bradavice", ale v dlouhodobé perspektive by nás měla zajímat. Všechny. A hodně.

      Opět - toto se dá říct o každé nemoci, podle toho, co je zrovna aktuální. Ale já na to málem dojela. Co já, ale můj kůň Árčí. A z "hloupé bradavice" se stal problém, kvůli kterému jsme zvažovala i utracení. Utratit 5ti letého zdravého koně v plné síle!!!

       Všechno začalo celkem nevinně. Jednoho dne se Árčímu na penisu udělala bulka. Taková malá, kulatá, dobře ohraničená v kůži. Veterináře jsme na to tenkrát ani nevolaly. Neviděl to ani další dva roky, ačkoliv ve stáji několikrát byl, ale prostě jsme si nevzpomněly protože to přeci byla taková "maličkost".

     Než jsem Árčího v jeho 3 letech koupila a odvezla si ho, už měl 3. Než jsem se dozvěděla, s čímže teda máme tu čest a dobabrali jsme se na kliniku o 2 roky později, počet se zvýšil na 11. A to upozorňuji, že jsme měli štěstí, že "jen" 11. A vše jen proto, že to byla jen kosmetická vada a neměla jsem potřebu to řešit. Teď, za 2 roky, jsme se zbavili 1, respektive 2, ale to spíš "šťastnou" náhodou.

       Equinní sarkoid je kožní onemocnění, projevující se bradavicovitými výrůstky na osrstěné i neosrstěné kůži. Povědomí o jeho původu je dost rozporuplné - má se za to, že růst sarkoidů koní způsobuje bovinní papilomavirus prvního a druhého typu. Pravdou ale je, že v Austrálii se vyskytly případy koňských sarkoidů a nejbližší kráva byla přes 500km daleko. Také ne ve všech vzorcích odebraných ze sarkoidů, je možné virus prokázat. Árčí se narodil ve stáji, kde stály i krávy a dvě z nich papilomavirus a bradavice měly, ale Árčí byl jediný kůň z pěti, který sarkoidy onemocněl a trpí...

      O přenosu se ví zrovna tak málo. Jedna z možností je přímý kontakt s infikovaným skotem nebo prostředím, spekuluje se o přenosu mouchami a prokázaný byl přenos kontaktem, kdy se buňky sarkoidu dostaly do poraněné tkáně vnímavého koně. Ale co je vnímavý kůň? Zde je opět několik otazníků - vnímaví jsou určitě imunodeficitní koně (to je Árčího případ), uvažuje se o velmi mladých nebo naopak velmi starých koních (opět v souvislosti s ještě nedovyvinutou nebo již oslabující imunitou) a hlavní adepti jsou nositelé specifických genů. Zatím jich bylo nalezeno 5 a čím víc jich kůň má, tím náchylnější je k sarkoidům a tím horší bude jejich průběh.

    Projevy. Sarkoidy jsou svým způsobem celkem specifické, ale prostě nelze přesně určit novotvar na kůži bez biopsie. Zasahují nejsvrchnější vrstvu kůže, případně podkožní vazivo - neprorůstají tedy do hlubších vrstev, ale podobně se chovají i některé malignity kůže a je tedy velmi snadné je zaměnit. Kolem sarkoidu se vždy nachází více či méně viditelné ohraničení.

1typ je okultní sarkoid. Jedná se většinou o hladké bezsrsté ložisko, kde kůže šupinatí a odlupuje se. arcialucy.rajce.idnes.cz/Sarcoidy_20.11.2011/#Fotky_093.jpg Zde je jeden z Árčího sarkoidů, který už by se ale dal považovat za sarkoid smíšený. Bohužel jsem odkázaná na své zdroje fotografií, jelikož si nejsem jistá, jak je to s autorskými právy (jinak pro více a kvalitnější fotografie je možné do vyhledávače zadat equine sarcoid, případně hledat odkazy související s profesorem D. Knottenbeltem, který je významný odborník přes nejen tuto problematiku).

2. typ verukosní nebo-li "bradavicovitý" sarkoid vypadá prostě jako bradavice. Prominuje nad povrch kůže a je neosrstěný s často popraskaným povrchem. arcialucy.rajce.idnes.cz/Sarcoidy_20.11.2011/#Fotky_072.jpg

3.typ nodulární sarkoid bývá pokryt normální, ale neosrstěnou kůží, která může praskat a vzniká tak otevřená rána, ze které může růst další "vrstva" sarkoidu. Prominuje nad kůži "na stopce". arcialucy.rajce.idnes.cz/Sarkoidy/#Brezen10.jpg (na této fotografii jen ta "krvavá kulička" - ve své podsatě se ale jedná o sarkoid smíšený).

4.typ fibroblastický sarkoid je jedna z agresivnějších forem, která se buď objeví rovnou nebo se vyvine z předchozích forem při jejich zanedbání nebo traumatizaci. arcialucy.rajce.idnes.cz/Sarcoidy_20.11.2011/#Fotky_110.jpg

5. typ se díkybohu vyskytuje relativně vzácně a nemám k němu dokumentaci (a přeji si, abych nikdy neměla - ani na svém koni, ani na případném pacientovi). Jedná se o maligní sarkoid, který se vyznačuje rychlým růstem ve velkém rozsahu. Dají se v něm najít všechny předešlé formy a bohužel ho často nelze řešit.

6. typ - smíšený sarkoid  arcialucy.rajce.idnes.cz/Sarcoids_-_April_2011/#P4110022.jpg

obsahuje "od každého trochu" a může být směskou dvou nebo více typů sarkoidů. Tentpo "typ" je nejčastější protože sarkoidy v sebe mohou přecházet a jedno ložisko se "vyvíjí" a proto je na něm vidět více typů sarkoidu.

Na co musím upozornit!!! Jakékoliv dráždění nebo poranění sarkoidu většinou vyvolá jeho růst a přeměnu do agresivnější formy!!!!!

   Za dráždění se považují i neodborné zásahy nebo snahy o zbavení se sarkoidu, odřeniny nebo tření částí výstroje, nemluvě o poranění, kdy dojde k roztržení sarkoidu.

      Na sarkoidu na Árčího penisu je vidět vývoj, jak byl neustále drážděn. Bohužel nemám fotografie z počátku, ale již jsem psala, že se jednalo o drobný verukosní sarkoid, který vyrostl do neuvěřitelných rozměrů (viz alba na rajčeti arcialucy.rajce.idnes.cz/Na_klinice_pred_operaci/#Smes_702.jpg)

   Sarkoid na prsou jsem také přiživila neustálým rozedíráním poprsákem (bohužel mi celkem trvalo, než mi tato spojitost došla a všimla jsem si, že poprsák do sarkoidu zasahuje). Nakonec jsme se ho zbavili loni po radikálním a neplánovaném zásahu. Árčí s dokopal s nově příchozím koněm a došlo k poranění sarkoidu. Rána zasahovala i do okolní tkáně a proto bylo nutné sarkoid i se značným okrajem vyříznout. Děkuji bohu, že i přes další komplikace, se rána nakonec zahojila a sarkoid se (zatím) nevrátil a doufám, že nevrátí.

   Léčba. Asi nikoho nepřekvapím, když i tady napíši, že ani v léčbě není nic jisté. Sarkoidy si zřejmě žijí svůj vlastní život a co platí na jeden sarkoid vůbec nemusí účinkovat na další. A to i na jednom koni! Taky je zde další háček a to takový, že každým pokusem o odstranění sarkoidu se snižuje Vaše šance o jeho odstranění o zhruba 30%. Zásahem do sarkoidu se podnítí jeho růst a agresivita. Takže výše zmíněné biopsie pro diagnostiku ano, ale musí po nich následovat ideálně eradikace daného ložiska. Pokud s výrůstkem nechcete nic dělat, nešťourejte do něho. Pravdou je, že někdy zmizí sami - kůň dospěje a sarkoidy zmizí a už se nikdy neobjeví. U mladých koní je proto třeba ložiska hlídat - jejich množení, růst a veškeré změny. Pokud začnou výrazně růst, množit se nebo nedejbože je ložisko traumatizované, vyžaduje to řešení.

     Každý sarkoid vyžaduje individuální přístup. A to nejen s ohledme na typ, ale i na lokalizaci a možnosti v daném místě (pomíjím teď finanční stránku, i když ta samozřejmě hraje roli - pokud se člověk ale do boje pustí, musí pořítat s tím, že je dobré léčbu za měsíc neutnout kvůli neodstatku financí - je to prostě běh na dlouhou trať. Spíše nekonečnou trať).

    Řešit lze chirurgicky - jako v našem případě sarkoid na penisu.arcialucy.rajce.idnes.cz/Po_operaci_-_20.4.2012/#Smes_758.jpg Zdá se to být jako elegantní řešení, ale pro nás to bylo buď anebo. S tím, co Árčí na penisu měl, jsem si nedělala iluze, že bych ho další léto trápila a nejspíš bych byla nucena ho nechat uspat. Operace byla tedy víceméně pokus, který (díkybohu) vyšel a sarkoid se nevrátil. Když zákrok vyjde, je to fajn, ale pokud se nepovede odebrat celé ložisko sarkoidu, je to průšvih. Nikdo totiž neví, kam až ložisko jako takové zasahuje - každý viditelný výrůstek má pod sebou, v kůži "kořen", který se dá zjistit jen na histologii. A to není prakticky reálné. Takže chirurg sice odebere viditelný sarkoid, ale pokud při operaci řízne do kořene, automaticky se infikuje celá rána, která je zpravdila o něco větší než sarkoid sám. A reoperace většinou nepřipadá v úvahu.

     Chirurgické řešení se dá kombinovat s cytostatickou pastou (nebudu uvádět název, opět kvůli copyrightům, ale je to "dílo" od pana profesora Knottenbelta). Tuto pastu mají k dispozici i terénní veterináři. Ošetřuje se 5 dní po sobě. Za 14 dní až měsíc sarkoid a tkáň kolem v podstatě vypadne a rána se zacelí normální granulační tkání. Pastu jsme použili i na Árčího, ale kvůli nevhodnému umístění sarkoidů bohužel nepomohla protože nebylo možné důsledné a důkladné mazání. Ošetření je od druhého, třetího dne pro koně velmi bolestivé protože dochází v podstatě ke spálení tkáně a její nekroze. A upozorňuji, že odumírá i relativně velká část kolem sarkoidu. To je samozřejmě žádoucí, ale je nutné proto zvážit místa aplikace. Opět jsme podstoupili víceméně pokus a pastu aplikovali Árčímu do uší - poslední dva dny to bylo dost náročné a bohužel nemůžu říct, že by to mělo úplně ten kýžený účinek. Došlo k odumření chrupavky a sarkoidy se nakonec do uší vrátily. Chrupavka se nahradila vazivem, takže Árčímu uši nakonec stojí, ale má je trochu zdeformované. Já bych ho tedy měla stejně ráda i klapouchého, ale u některých koní by tato vada byla pro jejich majitele možná nesnesitelná. Spíš je mi to líto po té stránce, jaké bolesti jsem ho vystavila a nakonec celkem zbytečně. Sarkoidu na břiše jsme se díky pastě zbavili a na prsa a loket jsem ho bohužel zavlekla zpět svou hloupostí. Ošetření touto pastou je ale naprosto nevhodné na citlivá místa (zvažovali jsme její apliakci na šourek, ale naštěstí jsme to pro daný cyklus ošetření - a všechny následující - zavrhli, jinak by se z něj nakonec stala i kastrace).

        Možnost je i vypalování dusíkem, stejně jako lidské bradavice. Je ale nutné sarkoid správně podchladit, aby došlo k zamrazení i kořenů. Toto ošetření vyvolá v podstatě autodestrukci tkáně, která by měla zabránit znovuinfikování tkáně sarkoidem, než odpadne a odumírající sarkoid vyvolá imunitní odpověď, která by také měla napomoci jeho odhojení a zabránit návratu. Bohužel ani toto ošetření v uších Árčího nezabralo. Část sarkoidů tedy znekrotizovala a upadla, ale kolem vyrostly další. Opět ale není vhodné na obzvláště citlivá místa - pokud to není nevyhnutelné (z možných ošetření asi jako jediné připadá v úvahu na sarkoidy na šourku v Árčího případě a pokud začnou růst, bude muset toto ošetření bohužel podstoupit). Snad nemusím zmiňovat, že je nutná sedace - každý, kdo byl někdy na vypalování bradavic jistě pochopí.

    V našich podmínkách jiná ošetření zatím k dispozici nejsou (nebo mi zatím nebyla nabídnuta). V zimě se u nás ve škole chystá další seminář s profesorem Knottenbeltem a pokud budou nějaké novinky, rozhodně je připíši.

     Je nutné si zapamatovat několi pravidel - zbytečně sarkoidy nedráždit a pokud dojde k poranění, pokusit se je odstranit celé. Kůň, u kterého se sarkoid objeví je prostě má a mít bude. Čím víc sarkoidů kůň má, tím víc jich přibyde. Sarkoidy se v létě množí a v zimě rostou. Přenos na jiné koně je sporný (z vlastní zkušenosti se z Árčího (alespoň zatím) na žádného koně nepřenesly), ale je dobré, aby kůň se sarkoidy měl vlastní čištění, deky a postroje (každý kůň by měl mít vlastní i z jiných důvodů, ale někdy to reálné být nemusí). Je to běh na dlouhou trať, ale pokud si dáte tu práci a prohledáte internet, najdete neuvěřitelné fotky případů, které se povedlo "vyléčit". Pravda je, že zahraničná pracoviště mají k dispozici i ozařování sarkoidů, které je velmi účinné, ale zároveň nákladné. Snad se jednou také dočkáme.

    Nechci tady působit jako samozvaný odborník. Jsem studentka veteriny, zanedlouho snad veterinářka a chci se jen podělit o informace a zkušenosti, které jsem získala se svým koněm Árčím. Je pro mě velmi důležitý a rozhodla jsem se bojovat s ním i  tentokrát. Chci jen ostatní upozornit, aby neudělali stejný omyl a nedali sarkoidům zbytečný náskok, jako jsem to udělala já, kvůli své neznalosti. Ale neznalost prostě neomlouvá. Nejde to vyléčit úplně - virus, nebo informace z něj v těle zůstanou na vždycky, ale jednak je to otázka kvality života koně a možností "reinfekce" pro něj samotného (případně i okolí).

    Vloni jsem byla na semináři o novotvarech na kůži koní vedeném profesorem Knottenbeltem, on osobně mi Árčího ošetřil a dal nám zas trochu anděje. Každý sarkoid, kterého se povede zbavit, je dobrý. Letos má profesor přijet znovu a v létě bych ráda jela do Glasgow, kde nyní působí, na stáž. Pokud něco nového zjistím, a bude mi to dovoleno, ráda se o své zkušenosti zase podělím.

    Naspala jsem sem takové shrnutí, které mě teď tak napadlo. Omluvte prosím případné překlepy a hrubky - dnes byl dlouhý den a písmenka mi tu po klávesnici skoro běhají tam a zpět :-) Dotazy a Vaše zkušenosti klidně piště na mail lucynovakova@centrum.cz.