Artur & Lucy :o)

   Jen těžko můžu napsat: jak už to tak v přírodě bývá, vše dopadlo dobře. Ale na nás se štěstí usmálo. Bohužel jsem musela ve středu odjet a slavnostní chvíli tím pádem minula. Ale v sobotu - na Arturovi týdenní narozeniny - jsem se jela podívat na šťastnou rodinku.

   Árčí se mámy držel jakoby k ní byl přilepený a ta si ho hlídala jako největší poklad. Před cizími lidmi ho schovávala za sebe a ani Oskar se nesměl přiblížit ač se s Arturem v klidu seznámili.      Pro většinu lidí je obrázek spokojené klisny s veselým zdravým hříbětem samozřejmostí, kterou běžně vidí v kalendářích a na pohlednicích. Pro lidi, kteří prožili Arturův příběh je tento obrázek výjimečný - silné pouto mezi matkou a mládětem, kvůli kterému by matka i zabila není tak samozřejmé a pevné jak na první pohled vypadá...

   Znovu mě přemohly slzy dojetí, když jsem stála za ohradou a pozorovala Sindu, jak si neustále hlídá své hříbátko, něžně ho olizuje a nastavuje se, aby se mohlo napít. Nebýt Arturových ran a jizev, připadalo by mi to všechno jako zlý sen, ze kterého jsem se právě probrala. Pocit vítězství ale přišel se strachem, aby změna nebyla jen dočasná a problém se nevrátil ještě s větší razancí. Díkybohu už se to nestalo, rány se pomalu zahojily, jizvy zarostly srstí a na jaře po přelínaní vymizely úplně. S nimi i každodenní upomínka na prožité drama. Ale Artur se stejně nestal obyčejným hříbětem.

   Pro mě ani obyčejný nemohl být - byl prvním hříbětem, se kterým jsem měla tu čest se v životě setkat. A tím spíš, že jsme se díky Sindě tak sblížili. Každopádně mi obrátil život vzhůru nohama v dobrém slova smyslu. Během toho necelého týdne se mi od základu změnily priority a některé vlastnosti, o kterých jsem přestala doufat, že s nimi někdy něco udělám nebo se jich dokonce zbavím. Do budoucna mě ještě čekala obrovská škola trpělivosti, sebezapření a dalších šlechetných vlastností (těžko soupeřit se stejně tvrdohlavým tvorem, který má o 300kg víc...:-)) Artur se pro mě stal kamarádem, motivací (dost dobrou i na dvojku z matiky), svým způsobem i vzorem a určitě cílem mé životní cesty. Díky němu zvládám snad i nemožné, prožívám nepopsatelné zážitky a v neposlední řadě - poznávám opravdové kamarády i mezi ldimi.