Akce "Kulový blesk" - Kurz horsemanshipu :-)
V pátek jsme se všichni sjeli na Ranči M a seznámili se. Povídali jsme o koních, a jaký máme kdo problém či dotaz. Trochu jsme probrali "teorii" a co se zhruba bude dít další dny.
Plán byl pěkný, ale v sobotu doslova lilo. Proto jsme pokračovali v teorii, naobědvali se a čekali co bude. Déšť byl neustálý a snad ještě zesiloval, proto jsme naložili dva koně a jeli do ústavu Kociánka, kde mají krytou část kolbiště. Jednomu z koní prasklo kopyto a tak jsme si všichni zkoušeli postupy na druhém. Po návratu déšť pomalu ustával, ale pořád mrholilo. Už jsme byli všichni zmrzlí, tak jsme to pro ten den zapíchli. Probrali jsme naše postřehy, další dotazy a pak-protože už jsme se přecejenom trochu otrkali-i historky ze života. Zábava pokračovala do půlnoci, kdy jsem se zvedla, že už musím domů se vyspat. Ostatní ještě zůstali, a jak jsem v neděli ráno zjsitila, zábava pokračovala do brzkých ranních hodin...
Už bylo pěkně, tak jsme nastrojili své oře a vyrazili na louku :-) Byla jsem dost zvědavá, jak nám to s Árčím půjde. Ostatní se nemohli vymotat, tak jsme šli napřed a začali. Už v pátek jsem se Ládi ptala na náš "problém", a to, že se Árčí nesoustředí na mě, když vidí jiné koně. Řekl mi, že Artura musím zaujmout tak, aby měl oči jen pro mě a na koně se vykašlal. V neděli ráno jsem měla možnost to vyzkoušet. Začali jsme pracovat a brzy byl slyšet klapot kopyt ostatních koní. Árčí zastříhal ušima a jeho pozornost značně poklesla. Je to otázka zlomků vteřin a když nereagoval už na druhé oslovení a žádost o cvik, upozornila jsem ho vodítkem-nejdřív jen zavlněním a pak dostal kousátkem. Ve chvíli, kdy 2 metry kolem nás procházel poslední CIZÍ kůň (setkání s ním mi leželo v hlavě už hodně dlouho-nevěděla jsem, jak se Árčí bude chovat), už stačilo jen oslovení a Árčího pozornost se kvapem stáčela ke mně. Vrchol mé radosti přišel, když jsme byli přivoláni do kroužku kolem Ládi a na nás zbylo místo mezi Portosem a cizím koněm. Portos je Arturův úhlavní nepřítel a ten druhý je prostě neznámý kůň. Bylo to jako ulička smrti, ale Artur mě skoro posadil na zadek. Zaplul mezi ně, na pokyn zastavil a na prověšeném vodítku stál a ani se nehnul!! Jak se říká, práce šlechtí a u Árčího to platí dvojnásob.
Ten den, jsme se s Arturem hodně poznali i z jiné stránky. Sice byl otitulován "kopavým" a snad jednou i "hajzlíkem" a samozřejmě "rozmazleným", ale s touto nálepkou jsem se smířila. Nakonec na ní něco pravdy bude.
Zjistila jsem, že Árčí není žádná prodejná mrcha - moc dobře ví, kdo s ním dělá a co si může dovolit. Sice k Láďovi měl od prvních chvil veliký respekt (určitě větší než ke mně), ale vykopával po něm jak na běžícím pásu. Po mně párkrát taky švihl, ale byl značně shovívavější. Co ho hodně šlechtí je, že nemíří na člověka, ale jeho směrem - samozřejmě by neměl kopat vůbec, ale mohl by být hajzlík a trefovat se, on "jen" upozorňuje. Zbytek dne už jsem s Arturem dělala sama. Šlo mu to moc pěkně. Je velmi šikovný a chytrý, jak mi Láďa potvrdil, ale trochu jsme zápasili s couváním. Spíš ale proto, že se mu nechtělo. Dvakrát to zkusil vyřešit vzepnutím, ale takový tanec už dlouho neviděl (naposled, když se mi postavil na zadní před třemi lety v kruhovce v Čisté a zkoušel, co to udělá). Trochu jsem ubrala z tlaku, protože jeho gesto bylo obrané (ač nevhodné), ale na couvání jsem stále trvala a najednou to šlo...skoro samo. Opdoledne se dělalo v sedle. A už asi nikoho neuvidí, že Árčí opět zářil. Spoustu věcí na něm Láďa ukazoval a Artur reagoval moc pěkně. Byla jsem na něj pyšná, protože ostatní majitelé ho bezpochyby od první chvilky ozačili za grázla hřebce, ale on snad každým svým krokem přesvědčoval nejen mě, ale i okolí, že on myslí hlavou...
Děsila mě představa šesti koní, z nichž setkání se dvěma je pro nás tabu, na tak malinkém prostoru. Navíc ten cizí byl dost těžce ovladatelný a o to víc jsem s Árčím pracovala, aby se soustředil na svou práci, a kdybychom se nedejbože dostali moc blízko, stihla jsem zareagovat dřív než on. Netrvalo dlouho a jezdili jsme s prověšenými otěžemi-zastavení, zacouvání, obraty. Obraty kolem předku kolem barelu, obrat v rohu okolo zadku... Šlapal jak švýcary. Jakou mi ten Kůň udělal radost! Je to moje zlato a nezbývalo, než mu zase poděkovat za to, že je a že je takový, jaký je... Hodně lidí nás oba odsuzuje-Artura protože je hřebec a mě protože jsem ho hřebcem nechala. Málokdo má pochopení, ale mně je to jedno. Nejspíš závidí protože málokterý kůň je takový charakter...
Díky kurzu jsme dosáhli "žádoucího" - Árčí mě respektoval. Měla jsem z toho čím dál tím horší pocit. Sice reagoval na nepatrné podněty a dělal to co má, ale zároveň s respektem přišlo ještě něco. Taky aby ne, když doposud převažovala důvěra a bylo "povoleno" kamarádčapkování a najednou byl "tvrdě trestán" za každý sebemenší prohřešek. Ano, je sice pohodlné požádat a nemuset kontrolovat, zda a jak to kůň provede, ale nejsme na to s Árčím zvyklí. Určitě by nám to celkem ulehčilo život, ale zvýšením respektu ke mně, se mezi námi vytvořila jakási propast. Árčí byl zmatený a přišlo mi, že se trochu "bál". Nedokážu ty pocity přesně popsat, ale prostě to nebylo ono. Proto jsem zůstala jen u některých bodů a z jiných trochu slevila a vše se pomalu vrátilo do starých kolejí. Ale kurz nám určitě prospěl a myslím, že našemu vztahu hodně pomohl.
I rozhovor s Láďou mi hodně dal. Nemohl si nevšimnout Arturových sarkoidů a došla řeč na prognózu... Dostali jsme se i k myšlence každého zdravě myslícího člověka, ale nakonec musel uznat, že tohle je pod kontrolou srdce a že Artura dát pryč prostě nemůžu. Ale často teď vzpomínám na jeho slova. Ano, pořád to v podvědomí mám, s každým naším úspěchem mi to přijde na mysl a mísí se radost s lítostí a smutkem. Ale ta radost pořád převažuje, chuti bojovat nám neubývá a až na mých pár slabých chvilek, pokračujeme celkem normálně.
Člověk si většinou uvědomí co měl, až když to ztratí. Jak řekl Láďa: "Cowboy má za život jen jednou dobrého koně-toho pravého. O to težší je pak loučení, když to byl zároveň i ten první..." A já měla tu smůlu a zároveň (a hlavně štěstí), že Árčí je můj první kůň.