Stěhování
Ve čtvrtek 10. února přišel den S. V úterý jsem se byla ve stáji podívat a celkem se mi tam líbilo, hlavně se mi líbil přístup majitelů k hřebcům. Konečně někdo, pro koho jsou taky koně!
Napsala jsem zápočtovou písemku z latiny, sbalila a připravila věci a jen co přišla Monča ze školy, naskočily jsme i s Lídou a Lexou do auta a vyrazili. Vyjasnili jsme si trasu a postup "bitvy" a po čtvrté jsme vyrazili. Móňa s autem a Lída s Lexou doprovázeli mě s Árčím.
Sraz byl před stájí za dobu neurčitou. Znovu jsme s Lídou zkonzultovaly mapu a vyrazily. Kousek za Líchou jsme potkali koně a měla jsem Árčího opravdu plné ruce. Už musíme začít pořádně pracovat. Přelezli jsme silnici (za pomoci Lídy) a vjeli na pěknou lesní stezku kolem zahrádkářské kolonie. Lexa byl celý bez sebe protože už pěkně dlouho neviděl koně. No, bylo veselo.
Došli jsme do půli cesty a lesní stezka končila krpálem do rokle s potůčkem na dně. No nic na plat-za chvíli se začne stmívat, musíme začít sestup. Árčímu se moc nechtělo, samozřejmě jsem slezla, ale měla jsem pro něj pochopení. Tím spíš, že po dvou krocích mi pod nohama ujelo spadané listí a po kluzkém bahníčku jsem jela jak na saních. Artur v tu chvíli také udělal první krok a jeli jsme svorně z kopce. Jediné, co mě trošku hřálo u srdce bylo, že měl správně podsazené zadní nohy a klouzal po nich a předními brzdil-tak, jak to má být. Bohužel jsem ale neměla možnost si pocit vychutnat protože mi bylo jasné, že Artur se zastaví až dole a proto jsem rychle musela hledat cestu mezi stromy a větvemi a korigovat své pohyby, abych Árčímu nespadla pod nohy... Oba jsme se za tu chvilinku zpotili, jako by nás někdo polil vodou. Ale sestup se díkybohu povedl. A pak jsme pokračovali vklidu dál. Až za další zatáčku, kde byl podobný krpál...
Jen sem tam měl Árčí radostné výlevy, kdy hopsal, jako hříbě a snažil se mě přesvědčit, že na téhle loučce by se dalo cválat... Další radostná situace nastala, když na nás vylítli psi. Sice byli za plotem, ale rozhodně jsme je tam nikdo nečekali. Artur se lekl a napálil si to směrwm pryč po kamenité cestě, Lexa uskočil a pak se vrhl na vrčící psy naladěn na stejnou notu. A Lída až za zatáčkou... Nejdřív jsem posbírala sebe a Artura-přivedla jsem ho na velký kruh a nechala klusat a snažila se odvolat Lexu, alespoň na chvíli jsem jeho pozornost od psů odpoutala, ale nepřišel. V tu chvíli se objevila Lída a situaci zachránila :-)
Pod posledním krpálem jsme se octli v údolí u rybníčku. Podle mapy jsme už skoro byli u cíle. Už jen vylézt ten poslední klouzavý kopec. Zbytek cesty už jsem šla po svých. Na kopci jsme museli kousek cesty ujít po silnici. Lída se snažila autům naznačit, aby zpomalili, ale řidiči ještě šlápli na plyn a prosvištěli kolem. Podařilo se nám s Arturem přejít na druhou stranu, kde byla široká krajnice. Naštěstí se choval rozumně a aut se nelekal, takže jsme i tento úsek překonali v klidu. Došli jsme k autu a zjistili, že je Monča pryč. Protože už bylo půl šesté a skoro tma, odsedlala jsem a vyrazila ke stáji, seznámit koně...
Náhledy fotografií ze složky Stěhování