Zimní procházka
Včera ráno jsem se vzbudila a krom návalu nevolnosti nad množstvím učení, které mě tento den čeká mě zaplavila radost. Už když jsem mžourala skrz spánkem zalepené oči z okna přišlo mi tam něco zvláštního. Znechucení nad zataženým hnusně šedivým nebem rázem vystřídalo obrovské milé překvapení...venku ležely dobré dva centimetry sněhu a ještě snežilo!!!
První letošní vánici jsme s Árčím přečkali už v úterý večer, ale do druhého dne zbyly malinké sněhové "loužičky" na balících sena. Teď to ale bylo úplně nečekané a sníh ještě držel. Potlačila jsem první impuls vyrazit okamžitě do stáje (snad ještě v pyžamu) protože jsem si nebyla jistá, jestli bych se svým autí cestu zvládla.
Dobře, že jsem počkala protože kolem oběda oknem pronikly první sluneční paprsky, které mě definitivně odloudili od učení. Po tak dlouhé době vylezlo slunko, napadl první sníh a já měla sedět na zadku zavalená ligamenty a articulationesy? :D Ani nápad. A Lída byla toho samého názoru. Prohrabaly jsme skříň, vytahaly co nejzimnější oblečení a vyrazily hledat mé pidiauto do závějí :-P Celkem rychle se prozradilo... :-)
Nakopla jsem holínky, popadla kartáč a vrhla se na Árčího - bahno měl doslova až za ušima ne-li v nich - a za chvíli jsme si to už štrádovali směrem na Panskou líchu. V klídku jsme prošli kolem prvního výběhu a zapózovali Lídě, aby nás mohla zdokumentovat :-)
Vylezli jsme na louku před Líchou, Árčí zpozoroval koně a jako slušně vychovaný kůň pozdravil. Jeden letmý pozdrav bych brala, ale konverzace, která se mezi přítomnými koňovitými začala rozmáhat už byla podle mě moc. Tím spíš, že se Artur začínal soustředit víc na ostatní podněty a mě přestával vnímat. Začali jsme provádět různá cvičení typu couvání, obraty kolem předku i zadku zastavování, rozcházení apod. Prostě co mě napadlo a co nejrychleji střídat, aby se Árčí musel soustředit na mě. Po chvíli cviky opravdu zapůsobily a po překonání Arturova výbuchu radosti jsme se dostali na takových 30% soustředění...krásná práce :-)
Zalezli jsme do lesa a za pár minut byl Árčí zase úplně v klidu a maximálně se soustředil na mé požadavky. Cesty byly celkem rozbahněné, tak jsme se snažili vybírat ty nejlepší a postupně jsme se dopracovali až na asfaltku vedoucí zpět k Líše. Artur okamžitě poznal cestu domů a začal se opět tlačit dopředu, tak jsem ho otočila druhým směrem a vydali jsme se kousek směrem od domova. Návrat doml je vždycky celkem boj - dneska sice mírnější, ale neustále jsem Artura musela upozorňovat, zastavovat a nechat ho pár kroků zacouvat...trpělivost přináší růže, tak doufám, že jednou pochopí, že domů se prostě nespěchá...
Jako celek byla procházka velmi příjemná a taky poučná. Zjistila jsem, na čem je nutné zapracovat a trošku jsme se s Árčím víc poznali v "extrémnějších" situacích. Sice se jednalo o obyčejný střet zájmů, ale je rozdíl, takový konflikt řešit v kruhovce a venku na louce na vodítku, kde jsou všude kolem koně a lidi... Podle mého názoru je to otázka několika cvičení v podobných situacích a důslednosti - a Árčí bude Pánksou Líchu přecházet s ledovým klidem stejně jako se naučil v klidu projít naší stájí...
Náhledy fotografií ze složky První sníh
Komentáře
Přehled komentářů
Ahojky,
tak to tu všechno pročítám - je to paráda a fotky jsou moc hezké, na sněhu vám to sluší.:-) Doufám, že jsi zvládla pohybový aparát.
Zase se přijdu juknout!
Pa!
Baf!:-)
(Evča, 2. 12. 2010 12:13)